Žluté, bílé, růžové – slitiny zlata

Měkké zlato se ve šperkařství míchá s dalšími prvky zajišťující mu odolnost, aby se dalo použít pro denní nošení. Při slévání vznikají i barevné varianty, a poměr slitin vytváří odstíny bílého, žlutého i červeného zlata. Podívejte se s námi na jednotlivá specifika těchto materiálů.

Zlato je v přirozeném stavu vzácný chemicky odolný prvek se zlatou barvou, který se ale ve své ryzí podobě vyznačuje poměrně velkou měkkostí. To je důvod, proč se ve šperkařství využívá ve formě slitiny. Proces legování, vytváření slitin, znamená, že hlavní prvek se při technologickém postupu v různých poměrech smíchá s prvky jinými, a to za účelem dosažení žádoucích vlastností.

U zlata a výrobků z něj je to zejména pevnost a tvrdost, ohebnost výsledného materiálu pro vsazení kamenů, a má vliv i na jeho váhu. Zvolená příměs tvoří nejen nové vlastnosti, ale i žádoucí odstín zlata, neboť při vysokých teplotách prvek přebije typickou žlutou svou barvou, nebo upraví její odstín.

Existuje mnoho druhů slitin, tudíž i velké množství odstínů s žádanými vlastnostmi. Jak zjistit, jestli pořád splňují i vaše standardy na ryzost, například 14 nebo 18 karátů, se dozvíte v našem článku.

A nyní se podívejme na tři barevné představitele slitin a využití nejtypičtějších prvků:

Bílé zlato

Zento čím dál tím více oblíbený materiál je dosažen zejména příměsí prvků, které jej intenzivně zbarví do bíla. Prvním je nikl. Šperky, jehož poměr je ve slitině významně zastoupen, jsou odolné, tvrdší, často vyráběny na zakázku, ale hůře opracovatelné a právě tento prvek bývá spouštěčem alergie. Naopak využití palladia je sice finančně nákladnější, avšak tento materiál je bez alergických reakcí. Zároveň je výsledná slitina měkčí, a tak se často využívá pro prsteny s kameny.

Červené a růžové zlato

Svou barvu získává po příměsi mědi. Měď způsobuje, že čím více je jí ve zlaté směsi, tím sytější růžová barva, ale také je výrobek méně odolný. I zde se využívá stříbro a většinou je pro zlaté slitiny červených odstínů využíváno poměru 6:3:1 zlato – měď – stříbro.

Žluté zlato

Žluté zlato je ve šperkařství stálou klasikou. Pokud se přirozeně žlutý prvek spojí s mědí (červené odstíny) a se stříbrem (bílá barva), jehož poměr ovlivňuje barvu od světle vanilkové až po jasně žlutou, výsledná typická žlutá je přesně ta, kterou si představíte pod pojmem zlatá ve šperkařství.

Úpravou jejich poměrů vzniknou nejrůznější zlatavé odstíny.

Možná jste se setkali i s dalšími barevnými variantami, které jsou získávány jinými technologickými postupy a poměry zlata ve slitině. Podívejte se i na text věnující se čištění zlata a jeho oxidaci. Proto je důležité zmínit i úpravu rhodiováním.

Galvanické pokovení bílým kovem zvané rhodium, které se na povrch šperku přidává ve slabé vrstvě, je podobným procesem jako „pozlacení nebo postříbření“. Když se tato vrstva ošoupe, objeví se někdy nažloutlý nádech zlata, který ale je pravou barvou použité slitiny. Tento proces bělení se dá na rozdíl od úpravy slitiny (ve které nemusí být použitá bělidla například ve formě niklu) opakovat, což v případě snubních prstenů bývá součástí záruky.


Tak jaký materiál snubního prstenu si nekonec vyberete?

Související články

Přejít nahoru